Kdy má dítě začít mluvit? Co je normální a kdy se obávat?

Vaše dítě je už 18 měsíců a stále říká jen ma a da. Vaše kamarádka má dvojčata, která už větami popisují, jak se cítí. Začínáte si dělat starosti? Nejste sami. Mnoho rodičů se ptá: kdy má dítě začít mluvit? A kdy už by mělo být o něco víc než jen „maminko“ a „tátinko“?

Pravda je jednoduchá: každé dítě má svůj tempa. Některé děti v 10 měsících vyprávějí celé příběhy, jiné až v 2 letech. Ale existují jasné hranice, kdy byste měli zvážit konzultaci s odborníkem. Nejde o to, jestli je vaše dítě „rychlejší“ nebo „pomalejší“. Jde o to, jestli se jeho řečový vývoj pohybuje v rámci přirozených mezí.

Co se děje v hlavičce dítěte před prvním slovem?

Před tím, než dítě vysloví první slovo, probíhá v jeho mozku intenzivní práce. Už od narození poslouchá hlasy, rozpoznává tóny, učí se, že když někdo řekne „dáme si jídlo“, znamená to, že za chvíli přijde talíř. Toto je tzv. receptivní řeč - schopnost porozumět, aniž by dítě mohlo odpovědět. Mnoho rodičů si myslí, že pokud dítě neříká, tak nechápe. To je chyba. Dítě může rozumět mnohem víc, než umí vyslovit.

Mezi 6 a 12 měsíci začínají děti využívat tzv. babbling - opakování slabik jako „ba-ba“, „da-da“, „ma-ma“. To není náhoda. Je to trénink svalů jazyka, rtů a hrtanu. Když v 10 měsících vaše dítě říká „ba-ba“ a ukazuje na láhev, ví, co chce. To už je komunikace. A to je důležitější než samotné slovo.

Kdy by mělo dítě říct první slovo?

První slovo se obvykle objeví mezi 10 a 15 měsíci. Někdy je to „maminka“, někdy „tátinka“, někdy „kočka“ nebo „auto“. Všechno je v pořádku. Důležité je, že se to stane do 15 měsíců. Pokud vaše dítě v 16 měsících neříká žádné slovo - ani jedno - je čas zvážit konzultaci s logopedem nebo pediatrem.

Co je „slovo“? Nejde o to, že dítě řekne „maminka“ a pak to nikdy neřekne znovu. Slovo je, když ho dítě používá s významem, opakovaně a v kontextu. Pokud vaše dítě v 14 měsících řekne „káva“ každý den, když vidí vaši šálku, a chce, abyste mu ji dali - to je slovo. Pokud to řekne jednou a pak už ne, je to spíš náhodný zvuk.

Ve 15 měsících by mělo dítě aspoň jedno slovo. Ve 18 měsících už by mělo mít alespoň 10-20 slov. Nejde o to, jestli je to „pes“, „maminka“, „auto“ nebo „babička“. Jde o to, že slova existují a jsou používána.

Co se děje mezi 18 a 24 měsíci?

Toto je období, kdy se řeč začíná „rozbíhat“. V 18 měsících dítě zná 10-20 slov. V 20 měsících to už bývá 50. V 24 měsících by mělo mít alespoň 100 slov a začít spojovat dvě slova do krátkých vět: „maminka jídlo“, „auto jede“, „nechci spát“.

Je to jako přechod z jednotlivých kamenů na stavbu malého domku. Pokud vaše dítě ve 2 letech má jen 10 slov a nepoužívá žádné dvojice, je to varovný signál. Není to ještě „porucha“, ale je to čas, kdy byste měli zvážit logopedické vyšetření. Čím dříve začnete, tím větší je šance, že dítě dožene zpoždění.

Nezapomeňte: některá dítěta jsou „vývojově pozdější“ - neznamená to, že jsou méně chytrá. Některé děti se zaměřují na pohyb, jiné na počítání, jiné na slova. Ale pokud vůbec neříkají nic, je to jiná věc.

Co může způsobit zpoždění řeči?

Není jedna příčina. Je jich více. A většina z nich není vážná.

• Sluchové problémy - i mírné ztráty sluchu (např. kvůli opakovaným zánětům středního ucha) mohou způsobit, že dítě neslyší jemné hlásky jako „s“, „t“, „r“. To způsobí, že je neumí zopakovat.
• Příliš mnoho obrazovek - studie z roku 2023 zveřejněná v Journal of the American Medical Association ukázaly, že děti, které denně sledují více než 2 hodiny obrazovek před 2. rokem života, mají 2x vyšší riziko zpožděné řeči.
• Malý slovní zásob - pokud rodiče mluví málo, nečtou, nezpívají, dítě má méně příležitostí se naučit slova.
• Neurologické příčiny - autismus, mentální postižení, dysfázie. Ty jsou vzácné, ale důležité vyloučit.
• Dvojčata - často mluví později, protože se navzájem „rozumí“ jiným způsobem a nemají potřebu mluvit jako ostatní.

Nejčastější příčina? Nedostatek hovoru. Nežádoucí obrazovky. A neslyšení.

Co můžete dělat doma?

Nechte dítě mluvit. Neopravujte ho. Neptejte se: „Co to je?“ Pokud řekne „káva“, odpovězte: „Ano, to je káva. Táta pije kávu.“ Takhle se učí význam, ne gramatika.

Čtěte každý den. Ne jen před spaním. Během jídel, při hraní, na ulici. Když uvidíte pes, řekněte: „Pes. Štěká. Taky má ocas.“ Zopakujte. Zopakujte. Zopakujte.

Nechte dítě volit. Nenechávejte ho před tabletou. Dávejte mu možnost volby: „Chceš modré auto nebo červené?“ „Chceš jít ven nebo zůstat doma?“ Tím učíte slova a myšlenku.

Neříkejte: „Nechci, abys mluvil jako dítě.“ Mluvte normálně. Používejte slova, která dítě ještě nezná. Nejde o to, aby dítě rozumělo hned. Jde o to, aby slyšelo, jak se to říká.

Kdy je čas jít k logopedovi?

Nečekejte na 3 roky. Nečekejte, až „to samo přijde“. Čas je klíč.

Přijďte k logopedovi, pokud:

• Ve 16 měsících neříká žádné slovo.
• Ve 2 letech má méně než 10 slov a neříká žádné dvojice.
• Ve 2,5 letech se nerozumí - kdo ho nezná, ho nerozumí.
• Neodpovídá na jméno, neukazuje na předměty, když je jmenujete.
• Je neklidné, nekontaktuje pohledem, nehrává s ostatními dětmi - to může být znamení autismu.

Logoped neřekne: „To je chyba.“ Řekne: „Tady je, co děláte dobře. A tady je, jak to můžete zlepšit.“ Většina dětí, které začnou terapii do 2 let, dožene zpoždění do 3 let.

Co neudělejte?

Nepřetěžujte dítě otázkami. „Co je to?“ „Kdo je to?“ „Co dělá?“ To je jako neustálý test. Dítě se může zastavit, protože se cítí „na zkoušce“.

Nepoužívejte „dětský jazyk“. „Babu“ místo „maminka“, „čičí“ místo „čaj“. To dítě učí nesprávné slovo. Pokud chcete zjednodušit, používejte správná slova, ale kratší věty: „Maminka jde.“ místo „Maminka teď jde do obchodu koupit mléko.“

Nechte dítě být. Nenechávejte ho v klidu před obrazovkou, aby se „nebavil“. Komunikace není „zábava“. Je to základní lidská potřeba - stejně jako jídlo nebo spánek.

Je to vážně tak důležité?

Ano. Řeč není jen o tom, jak něco říct. Je to o tom, jak dítě poznává svět. Když neumí říct, že mu bolí ucho, neumí říct, že ho někdo bolel, neumí říct, že chce být s maminkou - je osamělé. A to všechno se projeví později ve škole. Děti se zpožděnou řečí častěji potýkají s čtením, psaním, sociálními vztahy.

Nejde o to, aby vaše dítě bylo „nejrychlejší“. Jde o to, aby mělo nástroje, které mu umožní být sám sebou. A to začíná slovem, které řekne poprvé.